... Pokračování Života v Bradavicích Amandy Hollyové, který začal kdysi dávno úplnou náhodou na www.zvb.cz a byl popisován na www.amanda.estranky.cz ...
Zatímco jsem se utápěla v závalu papírů popsaných stížnostmi a problémy, které mají kouzelníci se svými ještě kouzelničtějšími sousedy (takoví lidé, kteří kouzly rádi otravují i mudly) a musela jsem neustále poslouchat posměšky toho kluka, kterej si o mě vymýšlí naprosto nepravdivé věci a rozhlašuje je všude okolo, mi zase dorostly vlasy.
Tak takhle teď vypadám, dlouhé vlasy mě začaly nudit. Už nejsem ta malá copatá holka v růžovém oblečení, která se při každé příležitosti rozbrečí. Ale nic se nemění na tom, že růžovou mám FAKT ráda:) Na ministerstvu je to pořád dokola, vymýšlet si mi nikdy nedělalo problém, i když se člověk občas fakt zapotí. Kdyby tam nebyl ten hlupák David, co se tak pořád šklebí, hned by to bylo lepší. Ale to se spraví. Proměním ho v ropuchu, jako nedávno ten kouzelník v Yorku, co proměnil sousedovic dceru, samozřejmě mudlovskou, protože se mu nelíbilo, že se prochází ulicí. Ehm, proč se na mě pořád tak dívá? *zrudla* Dobře, něco mi ze školních let pořád zůstalo...

Zase se toho stalo tolik! Brumbál zneškodnil ty divný nemrtvý mrtvoly, které stály v přízemí a potom řekl, že nás vezme do minulosti. Je to zvláštní dívat se na ty davy dětí, které odjíždějí. Pomohla jsem některým najít nádraží, ale to bylo vše, co jsem mohla dělat. Ještě jsem se rozloučila s Kate, která odjela také do Bradavic. Bude se mi po ní zase stýskat. Snad se tam s Amabell pojedeme někdy podívat...
Zítra jdu na konkurz na ministerstvo. Mám strach. Snad tam Amabell přijde také.
Dneska jsem vešla po třech letech do Londýna a hned se mi všechno vybavilo.